Registruj se zdarma pro adresář kontaktů Přihlásit přes mojeID
Bronz se zlatou příchutí  

Bronz se zlatou příchutí

17.5.2011 | 03:15
Facebook Twitter Google

Tak a je konec, tedy zní to smutně, ale není to tak, vůbec ne. Pro mne a pro všechny fanoušky českého hokeje před pár okamžiky skončilo mistrovství světa v ledním hokeji v sousední Bratislavě. Mistrovství, které se zařadí po bok tomu pražskému z roku 2004. Stejně jako v nově postavené tehdy Sazka Aréně, i v Bratislavě měl náš národní tým domácí prostředí, předváděl fantastický hokej a stejně jako v Praze, nastoupil v klíčovém utkání ve čtvrtfinále proti mužstvu USA...

Zde ale naštěstí podobnost končí, v letošním zápase roku nedošlo na nájezdy a nezjevil se žádný Andy Roach, který by vehnal slzy do očí našich fanoušků i hráčů. Postup do semifinále se podařil a národ se jal hopsat v červených dresech po náměstí, hospůdkách a možná i mlékárnách. Náš čtvrtfinálový soupeř se musí spokojit se skalpem jakéhosi vousatého chlapíka a oslavovat jeho pád do mořských hlubin. Napráskat Jágrovi prostě byla jiná káva.

Pokud už jsme narazili na český fenomén s osmašedesátkou na zádech, nezbývá než smeknout hučky a uznat velikost tohoto útočníka. Nejde jen o jeho kloboukový trik ve čtvrtfinále, ale celkově o jeho zaujetí reprezentací a turnajem. Nechci být nařčen z vyvolání paniky, ale pokud jste sledovali, jak moc Jaromír dřel, jak moc si užíval tóny naší hymny při vítězství, pak se nabízí, že utkání o bronz bylo Jardovo... no nechám toho.

Po postupu přes USA čekalo semifinále a v něm snad nejhorší možný soupeř, výběr těch nejméně sympatických třech korunek, co známe. Jak to dopadlo není třeba dlouze rozebírat. Jak řekl jeden kamarád, "ono si těch sedm vítězství už o porážku koledovalo." Bohužel turnaj není liga, kterou by mužstvo se sedmi výhrami a jednou jedinou porážkou bezpečně okupovalo na přední pozici, ale v tomto systému se sen o obhajobě rozplynul ve žluté skandinávské radosti.

Bronzovou náplast na bolavou ránu přiložilo zasloužené vítězství a sedm branek do sítě ruského medvěda, který se umravnil od předchozího duelu a ani zlobr s devětačtyřicítkou na zádech (chápej pan Arťuchin) příliš agresivně nezlobil.

Bronz je krásný a pro naše bojující hráče zasloužený. Skvělé týmové výkony, famózní brankář Ondra Pavelec a skvělé publikum. Kapela Kabát sice zpívá v popěvku, kdo neskáče, není Švéd, ale já poměrně hrdě tvrdím, že správně tam patří jiný národ. Užívejme si ten pocit, protože příliš možností jej cítit až do příštího honění se za kouskem gumy už mít nebudeme.

Autor: MiP


Další články



Poslat SMS