Naivní v každém věku?
12.2.2012 | 07:00
Bývala jsem hodně naivní a dnes ještě jsem. Sedím u počítače, mám zapnutý chat na facebooku i ICQ a marně čekám, až mi muž, o kterého mám zájem, napíše. V tomto „stavu“ si kladu i otázky: Kdy se připojí? Proč sakra nepíše? Píše si snad s nějakou jinou? No prostě žalostný stav. Sama bych si za to občas dala do zubů. Kdyby to alespoň pomohlo!
Jsem naivní, vždycky jsem byla a taky snad vždycky budu, nic s tím asi nenadělám. A víte co? Ani s tím nic dělat nechci. To, že v něco sama doufám a i tuším, že to tak nebude, mě určitým způsobem dělá šťastnou. Tak proč to měnit!? Ale z každého mého naivního doufání si vždy odnesu ponaučení. Příště už si tak dávám větší pozor, anebo na to zapomenu a opakuje se to stejné dokola.
Kolikrát jste už vy sama čekala na telefonát nebo hezkou smsku od muže, co se vám líbí? Od muže, který slíbil, že se ozve, ale on nevolá ani nepíše. Vy ale stále doufáte, že se ozve, když to přece to slíbil! Tak se probuďte! Většina mužů není asi stvořena k tomu, aby vypisovali smsky nebo volali každé, kterou někde na baru potkají. Nechápu, proč to tak je, ale setkávám se s tím čím dál častěji.
Nejlepší je možnost, kdy potkáte právě naivního muže. To je naprosto ukázkový případ. Sama si pak říkám, že mužská populace si to možná prostě za svoje chování zaslouží. Chvíli se trápit tím, proč se jim neozýváme anebo neodpovídáme na jejich zprávy.
A víte co? Zůstaňte taková, jaká jste, protože je určitě lepší v něco dobré naivně doufat, než od začátku vědět, že to nemá cenu…
