Zdánlivě romantická dovolená…

Vždy jsem trávila dovolenou v naprostém klidu. Se super lidmi, a tak jsme si dovču vždy dokonale užili. To jsem samozřejmě nevěděla, že už od začátku budeme na naší další dovolené trpět.

Dovolenou jsme měli naplánovanou do romantické oblasti Chorvatska – Omiš. O tomto pobytu jsem si myslela, že jej nic nemůže pokazit. Jela jsem s přítelem a čtyřmi kamarády. Navíc jsem se na dovču strašně těšila. Přece jen byla to naše první společná dovolená s přítelem.

Jeli jsme autobusem. Právě tohle bylo první nemilé překvapení. Na místo odjezdu totiž dojel obyčejný linkový autobus! Nevěřili jsme vlastním očím! Člověk nevěděl, jestli se má smát, nebo brečet. Tak jsme naivně doufali, že ve větším městě budeme třeba přesedat na normální pohodlný autobus. Byl to však omyl! Nikdy jsem se takhle šeredně nespletla. A tak jsme se vydali na cestu, která měla trvat asi 18 hodin. Po několika hodinách cesty nastala první komplikace – „píchli“ jsme kolo u vozíku na zavazadla. Dálnice pánům řidičům také nic neříkali, trmáceli jsme se tedy po jakýchsi obyčejných silnicích.

Až na neskutečné nepohodlí v autobuse, který nejevil známky připravenosti na dlouhou cestu, jsme bez větších komplikací dojeli až do Chorvatska. Byli jsme asi dvě hodiny od místa pobytu, když před námi prudce zabrzdilo auto a náš řidič strhl volant, aby do něj nenarazil. V cestě nám však stál obrubník od chodníku. Tak jsme prorazili jakýsi měch u kola. Z dvou hodin se tak stal asi pětihodinový „výlet“, rychlostí „dětského“ vláčku v zoologické zahradě. Na místo jsme tedy dojeli skoro v poledne. Bylo asi třicet stupňů a my čekali, až na nás dojde u taxíka řada a budeme se moci ubytovat.

Po hodině a půl čekání jsme se konečně dočkali! Ovšem v našem údajném apartmánu už byli nastěhovaní jiní lidé o poznání starší než my. Místo v apartmánu bylo jen pro tři z naší party. Začali jsme tedy pořádně „mrchtat“. Nechtěli jsme bydlet s důchodci, abychom chodili večer spát v osm. Oni když nás viděli, tak byli také v šoku. Jednoduše nás tam také nechtěli! Nakonec se však jednalo jen o několika minutovou chybu a ubytovali jsme se, celá parta pod jednu střechu jiného apartmánu. V prvním patře. Výhled s balkonem jsme měli na moře, které bylo kdesi dole pod námi, což bylo pěkné. Představovali jsme si večeře při západu slunce a zkrátka romantika, jak má být! A jak ji známe z filmů. Přítel byl u moře po prvé, tak byl z chorvatského prostředí docela nadšený.

Po odpočinku jsme se vypravili k moři. Netušili jsme však, že abychom se k azurově modré „louži“ dostali, budeme muset sejít asi 211 schodů. Nevěříte – věřte! Dolů se to dalo, ale nahoru to byl boj! Tak jsme si vždycky „ráno“, až jsme vylezli z postele, sbalili věci na celý den a od moře šli až večer. Jsme lenošní – víme.

Třešničkou na dortu byli naši němečtí spolubydlící, kteří bydleli v patře nad námi. Měli tři děti, které vstávaly v 6 hodin ráno. Věřte, že se neuměly chovat tiše. Ložnice manželů byla hned nad naším pokojem. V noci jsme tedy byli svědky jejich hlučných sexistických „radovánek“. Pochopili jsme, po kom děti budou.

Po čtyřech dnech pobytu nám začalo luxusně pršet a zbytek dovolené byl tedy ve znamení deště. Nikdy jsem z balkonu neviděla, jak to vypadá, když přes hustý déšť téměř nevidíte na moře.

Na druhou stranu, když bylo hezky a my byli u moře, tak jsme si užívali teplé moře, opalování a nenahraditelný mořský vzduch. Ochutnávali jsme místní pokrmy, kterých se přítel ze začátku štítil. Toulali jsme se večerním městem, anebo s přáteli popíjeli na terase apartmánu všechno, co teklo.

Cesta domů už proběhla v pořádku a my jsme si tak odvezli nezapomenutelné zážitky, na které budeme ještě hodně dlouho vzpomínat.